header

Cukr pod kontrolou

V posledních letech se prosazuje trend snižování příjmu jednoduchých cukrů v potravě a upřednostňuje se příjem sacharidů s nízkým glykemickým indexem. Obzvláště u diabetiků je pak nutné sledovat nejen celkový příjem sacharidů, ale hlavně jejich množství ve vztahu k ovlivnění glykémie. Nadměrný příjem cukru přispívá k rychlému nárůstu glykémie, ke zvýšení obsahu tuků v krvi, jejichž důsledkem je pak nadváha a obezita.  Zvýšený obsah tuků v krvi ve spojení s obezitou je u mnoha závažných onemocnění spouštěcím faktorem jejich vzniku. Objevují se názory odborníků, že vysoký příjem jednoduchých cukrů může být odpovědný za tak různé choroby, jako je zubní kaz, obezita, kardiovaskulární onemocnění, diabetes, ztučnění jater, některé druhy nádorových onemocnění a hyperaktivita.

Výživová doporučení Světové zdravotnické organizace WHO pro zdravý způsob stravování připouští rovnoměrný příjem jednoduchých cukrů během celého dne maximálně v množství nepřekračujícím 10 % celkového denního energetického příjmu. Dospělý člověk s denním energetickým příjmem asi 8500 kJ by tak neměl přijmout více než 850 kJ z cukru, což odpovídá zhruba 50 g cukru za den. To ovšem neznamená, že by toto množství mohl člověk přijmout naráz a pak po zbytek dne už žádný cukr nepřijímat. Jednorázový příjem cukru by neměl překročit asi 15 g vztaženo na jednotlivé hlavní jídlo.

V ČR činí průměrná spotřeba asi 40 kg cukru na osobu a rok. To představuje průměrný denní příjem asi 110 g. Tato hodnota je jedna z nejvyšších v Evropě a je přibližně dvojnásobná proti doporučovanému množství.

Problém nadměrného příjmu jednoduchých cukrů tkví především v tzv. skrytém cukru. Mnoho lidí si ani neuvědomuje, kolik cukru v potravě vlastně přijímají. Proto byla ve vyspělých zemích přijata koncepce nového způsobu v označování potravin, kdy se vedle celkových sacharidů začínají uvádět i jednoduché cukry. Optimální složení je takové, kdy jednoduché cukry tvoří méně než 1/5 celkového množství sacharidů. Přesto ani takový jednoduchý přepočet nemusí znamenat, že je daná potravina vyhovující. Proto je nutné vždy ještě přihlédnout k energetické hodnotě potraviny, která je obvykle vztažena na 100 g potraviny. V balení je ale ve většině případů jiná hmotnost, že uvedených 100 g, a proto je potřeba si vždy uvědomit, jakou gramáž vlastně konzumujeme a kolik energie je ve zkonzumované potravině obsaženo. Stejným způsobem je pak třeba posuzovat i obsah jednoduchých cukrů.

Jelikož má vysoká spotřeba řepného cukru negativní vliv na lidský organismus, je snaha sladit něčím jiným, co glykémii nezvyšuje a nepodporuje vznik obezity. Zavedením výroby nízkokalorických sladidel se lékařům do ruky dostal účinný nástroj, jak uspokojit potřebu konzumenta po sladkých jídlech a nápojích a přitom držet glykémii v rozumných mezích. Byli to právě lékaři, kteří masově doporučovali používání sladidel místo řepného cukru v boji proti narůstajícímu procentu obézních lidí. Hledisko regulace glykémie vyvstalo až mnohem později a v dnešní době je stále používání nízkokalorických sladidel nejefektivnějším způsobem náhrady cukru jak z pohledu snižování podílu lidí s nadváhou, tak i z pohledu zastavení nárůstu výskytu diabetu 2. typu. V laické veřejnosti tolik diskutované téma, zda místo cukru použít ke slazení med, různé sirupy nebo přírodní sladidla fruktózu nebo sorbit problém vůbec neřeší. Všechny tyto uvedené alternativy totiž obsahují problémové jednoduché cukry a disacharidy (nebo jsou jejich zdrojem), jsou kalorické, podporují vznik nadváhy a zvyšují glykémii.

Člověk, který má v úmyslu snížit příjem jednoduchých cukrů, má před sebou jen omezené možnosti. Samozřejmě nejlepší cestou je sestavení denního jídelníčku tak, aby jídla obsahovala jen přípustné množství jednoduchých cukrů. Po pravdě řečeno, v dnešní uspěchané době dost obtížně řešitelná věc. Druhou možností je nesladit konzumované nápoje a vyhnout se moučníkům, sušenkám apod. Ne každému však vyhovuje zříct se příjemné sladké chuti jídel a nápojů. Třetí možností je nahradit cukr nízkokalorickým sladidlem. Nevýhodou některých těchto sladidel je určitá pachuť. Sladidlo DiaChrom vykazuje chuť hodně podobnou cukru a je hlavně bez nepříjemných pachutí.

Na základě provedených studií publikovaných v odborné literatuře lze konstatovat, že náhrada cukrů nízkokalorickými sladidly zejména v nápojích a moučnících může významně zlepšit zdraví. Tento závěr formulovala i světová zdravotnická organizace WHO jako jednu z možností vedoucí ke snížení spotřeby jednoduchých cukrů a disacharidů. Moderní nízkokalorická sladidla jsou bezpečná a při dodržení schváleného množství se konzument nemusí ničeho obávat. Riziko vzniku závažných zdravotních onemocnění je totiž při nadměrné konzumaci jednoduchých cukrů a disacharidů mnohonásobně vyšší, než při použití nízkokalorických sladidel.